Biography
Jaroslava Pokorná je dcerou spisovatele, překladatele, divadelního vědce a dramaturga Jaroslava Pokorného (1920–1983) a překladatelky Marie Pokorné (1922–1969). Její otcovou druhou manželkou byla herečka Libuše Pešková (1924–1994). Jaroslava vyrůstala v kulturním prostředí a již na gymnáziu vystupovala v dramatickém kroužku. Následně studovala herectví na DAMU (1968) a zároveň hostovala v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého a Vinohradském divadle. Po ukončení studií v roce 1968 nastoupila do Realistického divadla, kde působila téměř čtvrt století (1968–1991). Po zániku této scény a její přeměně na Divadlo Labyrint zde zůstala i nadále (1991–1998). Po roce 1998 neměla stálé angažmá, ale vystupovala pohostinsky v různých pražských divadlech, jako jsou Divadlo v Řeznické nebo Dejvické divadlo, působila také jako nápověda v Divadle v Dlouhé a pracovala pro charitativní Společnost Duha. Jako herečka byla žádaná i mimo Prahu, například v Kladně, Příbrami či brněnském divadle Husa na provázku. Pedagogicky působila jako lektorka taneční výchovy na základní umělecké škole v Praze-Modřanech, absolvovala postgraduální studium na DAMU pod vedením Ivana Vyskočila a nyní je odbornou asistentkou herecké výchovy na divadelní fakultě.
Na počátku své kariéry hrála Jaroslava Pokorná komické role temperamentních dívek, později se zaměřila na psychologicky náročné postavy, které dokázala věrohodně ztvárnit pomocí široké škály výrazových prostředků. Mezi její přednosti patří také improvizace, i když vždy pečlivě studovala své role. Mezi její významné jevištní práce patří role v klasických hrách jako Racek, Zkrocení zlé ženy, Višňový sad, Sluha dvou pánů, Cyrano z Bergeracu nebo Strakonický dudák, ale také v moderním repertoáru, například Milenci z kiosku a Asanace. V poslední době vyniká zejména ve ztvárnění svérázných starších žen v Divadle v Dlouhé (Soudné sestry, Mámení mysli, Past na myši). Za roli Hedviky v představení Divoké kachny získala v roce 2005 Cenu Alfréda Radoka.
Filmovou kariéru začala Pokorná menšími rolemi již jako posluchačka DAMU (Souhvězdí Panny, 1965; Sedm zabitých, 1965). Hlavní roli nešťastné pokojské Ariny si zahrála v krátkém studentském filmu polské režisérky Agnieszky Holland Hřích boha (1969). Ve filmu se objevovala i s několikaletými odstupy v různých kvalitativně nevyvážených titulech. Více příležitostí jí nabídla televize, kde hrála v inscenacích, pohádkách a seriálech (F. L. Věk, 1971; Byl jednou jeden dům, 1974; Vlak dětství a naděje, 1985). Postupně přešla do rolí matek, ve kterých vynikla zejména v posledních letech (Smradi, 2002; Městečko, 2003). Výraznou byla její role Miriam Šimákové v oceněném filmu Nuda v Brně (2003). Naposledy byla Jaroslava Pokorná viděna v televizním filmu Hodina klavíru (2007).
Je autorkou autobiografické knihy Maminka není doma (2006). Její mladší bratr Ivan Pokorný (*1952) je hercem a režisérem.
