Biography
K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde navštěvoval ochotnický spolek a spolu se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po absolvování školy krátce pracoval jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, po válce však odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Následovalo šestileté působení na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC (Jiří Voskovec po druhé světové válce emigroval do USA). S Werichem vystupoval šest let, například ve hrách Těžká Barbora a Husaři. Po Werichově odchodu v roce 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým, avšak jejich spolupráce netrvala dlouho. V roce 1962 se stal členem Hudebního divadla v Karlíně a brzy poté i Divadla Semafor, kde hrál například v inscenaci Člověk z půdy. Působil také v Městských divadlech pražských, kde byl velmi známý a oblíbený díky pořadu Hovory přes rampu, v němž přímo z divadelní rampy odpovídal na otázky diváků a neformálně s nimi besedoval.
Zahrál si rovněž ve filmech, ztvárnil hlavní role v snímcích Táto, sežeň štěně a Kam čert nemůže, a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři. Měl také několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je postava Krásného prince v pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komedii Bez pasu v cizích postelích produkované východoněmeckou společností Defa. Známá je také jeho role moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
V roce 1967 se podílel na avantgardním projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, scenáristy Pavla Juráčka a režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka na světové výstavě v Montrealu. Horníček zde vystupoval jako průvodce filmovým představením, které se v určitých dramatických momentech větvilo a diváci sami rozhodovali o dalším vývoji děje. Zajímavé je, že sám neuměl anglicky, text měl foneticky naučený. Tato tehdejší novinka vzbudila velký ohlas a během celé výstavy byla představení vyprodaná. Jednalo se o první případ tzv. interaktivního filmu na světě.
Z tohoto pobytu vznikla kniha fejetonů Javorové listy, původně publikovaných v Literárních novinách. Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Vladimírem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který mu přinesl obrovskou popularitu. Scéna byla jednoduchá – uprostřed publika stál stolek, u něhož seděl Horníček s lahví červeného vína a svým hostem. Rozhovory vedl s takovými osobnostmi, jako byli Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentní humor, který oslovuje diváky i dnes. V roce 2004 vyšla reedice knihy Hovory H.. Pořad se vysílal v letech 1968–1971, ale s nástupem normalizace byl zrušen. Dochovaly se vzácné televizní záznamy, pořad vyšel také na gramofonových deskách firmy Supraphon a později i na CD.
Na jeho počest bylo v Plzni od roku 2000 pojmenováno Horníčkovo divadlo. Dne 10. listopadu 2003 zde byla odhalena pamětní deska.
