Biographie
Ich habe noch nicht einmal eine Ausbildung zum Gymnasium in der Hellichov-Straße absolviert, habe die Schule besucht und bin im Fernsehen und im Film gefilmt worden. Ich war auf DAMU angewiesen, als ich vor der Geburt von Divadle na Vinohradech (1966-93) auftrat, als ich die Szene nach dem Aufwachen in der Nacht zum ersten Mal sah Ich habe den ersten Blick auf die komödiantischen und tragischen Poloze geworfen ( Grandlehárna, Loupežník, Car Fjodor, Hamlet, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku, Oidipus). V Kinematografie zaujal citlivými portréty bezelstných dospívajících chlapců ve stěžejních filmech poloviny 60. let: vystrašený Honza v psychologické studii Finský nůž, introvertierter Michal v Mášově Bloudění, nesměle zamilovaný student Vojta ve V ávrově adaptaci Hrubínovy Romance für křídlovku, německý voják v Kočáru do Vídně. Daniely Kolářové, ein Fernsehmoderator (serienmäßiger Standardfilm, Triptychon-Filme, die nicht in der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts veröffentlicht wurden) und der Film: kralevic Karel (Slasti Otce vlasti), kr álovský šenk Pešek ( Noc na Karlštejně) ein frajerský traktorista Honza (Léto s kovbojem). Během 80. Let navázal úspěšnou spolupráci s Jiřím Menzelem, v jehož komediích podle literárních předloh ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické figurky: pábitelský strýc Pepin (Postřižiny), nadšený s běratel veteše Leli (Slavnosti sněženek) und suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera (Konec starých časů ). Poslední pravidelnější návraty na plátno absolvoval převážně v dobových kostýmech, např. Jako Kaplan (Oldřich a Božena), žoldnéř Zajíc (Dva na koni, jeden na oslu), král Ctirad (Nesmrtelná teta) und Starnoucí quijotovský rytíř Kornelius (O perlové panně). Große Beliebtheit erlangte die Hauptfigur des Films, als sie in einem Film auftrat, in einer Reihe, in der sie die Titel Záhada hlavolamu (1969), Taková normální rodinka (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pult, vertrat em (1977), Ve znamení Merkura (1978), Nemocnice na kraji města (1978; 1981; 2003), Plechová kavalérie (1979), Dnes v jednom domě (1980), Lucie postrach ulice (1980), Dynastie Nováků (1982), Dobrá Voda (1982) , Doktor z vejminku (1982), Sanitka (1984), My všichni školou povinní (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Slavné historky zbojnické (1985), Cirkus Humberto (1988), Dido – Geheimnis des Fisches (1991). ), Hříchy pro pátera Knoxe (1992) und Pojišťovna štěstí (2004). Ačkoliv v roce 1993 ohlásil ukončení herecké kariéry, své rozhodnutí již několikrát porušil. V roce 1997 převzal po Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového TV pořadu Úsměvy českého filmu, něhož připravil čtyři svazky knih album úsměvů. Analýzu jeho filmové tvorby přinesl Jan Jaroš v knížce Jaromír Hanzlík (Praha, ČSFÚ 1988)
