بیوگرافی
Jaroslava Pokorná je dcerou spisovatele, překladatele a divadelního vědce a dramaturga Jaroslava Pokorného (1920-1983) a překladatelky Marie Pokorné (1922-1969)، otcovou Likošlae در اینجا (1924-1994). Jaroslava tedy vyrůstala v kulturním prostředí a již na gymnáziu účinkovala v dramatickém kroužku, poté studovala herectví na DAMU (1968)، souběžně hostovala v Realistickém divadle Vivadle Zdeňka po dokončení studií (1968) nastoupila do Realistického divadla, kde působila bezmála čtvrtstoletí (1968-1991). Po zániku této Sény a její transformaci v Divadlo Labyrint zde Pokorná setrvala i nadále (1991-1998). Po roce 1998 byla bez stálého angažmá, ale pohostinsky vystupovala v různých divadlech v Praze (Divadlo v Řeznické, Dejvické divadlo), jako nápověda působila v prazalouhín Společnost Duha، jako herečka byla žádaná i mimo Prahu (Kladno, Příbram, brněnské divadlo Husa na provázku). Působila Pedagogicky jako lektorka taneční výchovy v základní umělecké škole v Praze-Modřanech, pod vedením Ivana Vyskočila absolvovala پس از فارغ التحصیلی دانش آموزی با DAMU a na divadelní fakulte asistentka herecké výchovy. Ve svých začátcích prošla Jaroslava Pokorná komickými rolemi temperamentních dívek، později se propracovala k psychologicky složitým charakterům، které dokázala věrohodně ztvárnit za pomociov prostředků، mezi její klady patří také schopnost improvizace، přestože studiu rolí věnovala vždy velkou pozornost. Z jejích starších jevištních prací je na místě připomenout role ve hrách převážně klasických (Racek, Zkrocení zlé ženy, Višňový sad, Sluha dvou Cyracu, Zénůkýk,) uplatnění ale našla i v moderním repertoáru (Milenci z kiosku, Asanace). V poslední době exceluje rolemi svérázných starších žen v Divadle v Dlouhé (Soudné sestry, Mámení mysli, Past na myši), za roli Hedviky v představení Divoké kachny získala Ceskala v. Práci pro film zahájila Pokorná menšími úlohami ještě jako posluchačka DAMU (SOUHVĚZDÍ PANNY، 1965؛ SEDM ZABITÝCH، 1965). Jedinou hlavní roli nešťastné pokojské Ariny si zahrála v krátkém studentkém filmu polské režisérky Agnieszky Holland HŘÍCH BOHA (1969). Ve filmu, navíc v kvalitativně nevyvážených titulech, se pak Pokorná objevovala i s několikaletými odstupy, více příležitostí jí dala televize, kde hrála v inscenacích, poháid. 1971 BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 1974; VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985). Pokorná se postupem doby přehrála do rolí matek a v těch vynikla teprve v posledních letech (SMRADI, 2002; MĚSTEČKO, 2003), za zmínku pak zvláště stojí její kreace v posledních letech V BRNĚ (2003). Zatím naposledy jsme Jaroslavu Pokornou mohli vidět v televizním filmu HODINA KLAVÍRU (2007). Pokorná je autorkou autobiografické knihy Maminka není Doma (2006). Její mladší bratr Ivan Pokorný (*1952) je hercem a režisérem.
