Biografia
Jaroslava Pokorná je dcerou spisovatele, překladatele e divadelního vědce a dramaturga Jaroslava Pokorného (1920-1983) e překladatelky Marie Pokorné (1922-1969), otcovou druhou manželkou byla herečka Libuše Pešková (1924-1994). Jaroslava tedy vyrůstala in culturale prostředí e již na gymnáziu účinkovala v drammakém kroužku, poté studovala herectví na DAMU (1968), souběžně hostovala v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého a Vinohradském divadle, po dokončení studií (1968) qui costruisci il divadla realistico, dove puoi trovarlo senza problemi (1968-1991). In questa scena ho visto la trasformazione di Divadlo Labyrint da Pokorná setrvala i nadále (1991-1998). Nel 1998, quando la prima volta è avvenuta, il pohostinsky vystupovala v různých divadlech v Praze (Divadlo v Řeznické, Dejvické divadlo), come ha fatto a Divadle v Dlouhé, ha lavorato per la beneficenza Společnost Duha, come qui ka byla žádaná i mimo Prahu (Kladno, Příbram, brněnské divadlo Husa na provázku). L'insegnamento pedagogico come insegnante di scuola superiore alla scuola elementare di Praze-Modřanech ha visto Ivana Vyskočila studiare post-laurea assoluto al DAMU e nella facoltà didattica il suo assistente universitario vy. Ve svých začátcích prošla Jaroslava Pokorná komickými rolemi temperamentních divek, později se propracovala k psicologicamente složitým charakterům, které dokázala věrohodně ztvárnit for pomoci široké škály výrazových prostředků, me zi její Klady patří také schopnost improvvisace, přestože studiu rolí věnovala vždy velkou pozornost. Z jejích starších jevištních prací je na místě připomenout role ve hrách převážně klasických (Racek, Zkrocení zlé ženy, Višňový sad, Sluha dvou pánů, Cyrano z Bergeracu, Strakonický dudák), uplatnění ale našla i v moderním repertoáru (Milenci z kiosku, Asanace). V poslední době exceluje rolemi svérázných starších žen v Divadle v Dlouhé (Soudné sestry, Mámení mysli, Past na myši), za roli Hedviky v představení Divoké kachny získala v roce 2005 Cenu Alfréda Radoka. Práci pro film zahájila Pokorná menšími úlohami ještě jako posluchačka DAMU (SOUHVĚZDÍ PANNY, 1965; SEDM ZABITÝCH, 1965). Jedinou hlavní roli nešťastné pokojské Ariny si zahrála v krátkém studentském filmu polské režisérky Agnieszky Holland HŘÍCH BOHA (1969). Nel film, la nave dal titolo inedito, ha in serbo un oggetto di scena e una serie di spettacoli, tutto ciò che è stato visto dalla televisione, quando è apparso in scena, in una serie (F. L. VĚK, 1971; BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 1974;VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985 ). Pokorná se postupem doby přehrála do rolí matek a v těch vynikla teprve v postledních letech (SMRADI, 2002; MĚSTEČKO, 2003), per zmínku pak zvláště stojí její creace Miriam Šimákové v oceněném filmu NUDA V BRNĚ (20 03). Zatím naposledy jsme Jaroslavu Pokornou mohli vidět v televizním filmu HODINA KLAVÍRU (2007). Pokorná je autore autobiografické knihy Maminka není doma (2006). Její mladší bratr Ivan Pokorný (*1952) je hercem a režisérem.
