Biografia
Non ho avuto modo di allenarmi nella palestra malostranském di Hellichově Ulici, in jehož proslulém divadelním kroužku působil, získal zkušenost v televizi and ve filmu. I když se přihlásil na DAMU, dal nakonec prednost angažmá v Divadle na Vinohradech (1966-93), na jehož scéně postupně vyzrál z představitelů vitálních, nezkušených mladíků v hereckou osobnost, schopnou vystihnout il tipo di lavoro preferito è il modo in cui si trova nella commedia e nella zona tragica ( Grandlehárna, Loupežník, Car Fjodor, Hamlet, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku, Oidipus). Nella cinematografia della città, il ritratto è stato completato da un film drammatico e da un film di 60 anni. jta ve Vávrově adattaci Hrubínovy Romance pro křídlovku, německý voják v Kočáru do Vídně. Pozvolna se propracovával i ke medialním postávám, často po boku Daniely Kolářové, jak v televizi (seriál Taková normallní rodinka, triptych Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) ve filmu: Kralevic Karel (Slasti Otce vlasti), kr álovský šenk Pešek ( Noc na Karlštejně) a frajerský traktorista Honza (Léto s kovbojem). Během 80. let navázal úspěšnou spolupráci s Jiřím Menzelem, in jehož comemediích podle litárních předloh ztělesnil svérázné, podivínské a tragicomické figurky: pábitelský strýc Pepin (Postřižiny), nadšený sběratel veteše Leli (Slavnosti sněženek) e suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera (Konec starých časů ). L'attività professionale successiva sul piatto è assolutamente garantita in termini di costi, ora. jako kaplan (Oldřich a Božena), žoldnéř Zajíc (Dva na koni, jeden na oslu), král Ctirad (Nesmrtelná teta) e stárnoucí quijotovský rytíř Kornelius (O perlové panně). La grande popolarità è stata la televisione come protagonista di molte scene del film, dopo la serie, ho rappresentato il titolo Záhada hlavolamu (1969), Taková normální rodinka (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pultem (1977), Ve znamení Merkura (1978), Nemocnice na kraji města (1978; 1981; 2003), Plechová kavalérie (1979), Dnes v jednom domě (1980), Lucie postrach ulice (1980), Dynastie Nováků (1982), Dobrá Voda (1982) , Doktor z vejminku (1982), Sanitka (1984), My všichni školou povinní (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Slavné historky zbojnické (1985), Cirkus Humberto (1988), Dido – Geheimnis des Fisches (1991) ), Hříchy pro pátera Knoxe (1992) e Pojišťovna štěstí (2004). Ačkoliv v roce 1993 ohlásil ukončení herecké kariéry, své rozhodnutí již několikrát porušil. Nel 1997, l'uscita di Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového TV pořadu Úsměvy českého filmu, z něhož připravil čtyři svazky knih Album úsměvů. Analýzu jeho filmové tvorby přinesl Jan Jaroš v knížce Jaromír Hanzlík (Praha, ČSFÚ 1988)
