전기
Jaroslava Pokorná는 연극을 하고 있고, 극작가인 Jaroslava Pokorného(1920-1983)와 젊은 Marie Pokorné(1922-1969), 그리고 Libuše Pešková(1924-1994)의 작품입니다. Jaroslava tedy vyrůstala v kulturním prostředí a již na gymnáziu účinkovala v Dramakém kroužku, poté stuvala herectví na DAMU(1968), souběžněhostovala v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého a Vinohradském divadle, po dokončení studií(1968) nastoupila do Realistického divadla, kde působila bezmála čtvrtstoletí (1968-1991). 그는 Divadlo Labyrint와 Pokorná setrvala의 경기를 통해 변화를 겪었습니다(1991-1998). 1998년에 Stálého Angažmá가 작성했으며, pohostinsky vystupovala v různých divadlech v Praze(Divadlo v Řeznické, Dejvické divadlo), jako nápověda působila v Divadle v Dlouhé, pracovala též pro charitativní Společnost Duha, jako here čka byla žádaná i mimo Prahu(Kladno, Příbram, brněnské divadlo Husa na provázku). 교육학적인 교육을 위한 학습 활동에 참여하는 학생과 Praze-Modřanech의 교육을 받은 Ivana Vyskočila 대학원 대학원에서 DAMU 및 교육 과정에 참여하는 학생이 있습니다. Ve svých začátcích prošla Jaroslava Pokorná komickými rolemi tempamentních dívek, později se propracovala k Psychologics složitým charakterům, které dokázala věrohodně ztvárnit za pomoci široké škály výrazových prostředků, mezi je jí klady patří schopnost improvizace, přestože studio rolí věnovala vždy velkou pozornost. Z jejích starších jevištních prací je na místě připomenout role ve hrách převážně klasických (Racek, Zkrocení zlé ženy, Višňový sad, Sluha dvou pánů, Cyrano z Bergeracu, Strakonický dudák), uplatnění ale našla i v moderním re pertoáru (Milenci z kiosku, Asanace). V poslední době exceluje rolemi svérázných starších žen v Divadle v Dlouhé (Soudné sestry, Mámení mysli, Past na myši), za roli Hedviky v představení Divoké kachny získala v roce 2005 Cenu Alfréda Radoka. Práci 프로 영화 zahájila Pokorná menšími úlohami ještě jako posluchačka DAMU(SOUHVĚZDÍ PANNY, 1965; SEDM ZABITÝCH, 1965). Agnieszky Holland HŘÍCH BOHA(1969). Ve filmu, navíc v kvalitativně nevyvážených titulech, se pak Pokorná objevovala i s několikaletými odstupy, více příležitostí jí dala televize, kde hrála v inscenacích, pohádkách a seriálech (F. L. VĚK, 1971; BYL JED Nou JEDEN DŮM, 1974; VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985 ). Pokorná se postupem doby přehrála do rolí matek a v těch vynikla teprve v posledních letech (SMRADI, 2002; MĚSTEčKO, 2003), za zmínku pak zvláště Stojí její kreace Miriam Šimákové v oceněném filmu NUDA V BRNĚ( 2003). Zatím naposledy jsme Jaroslavu Pokornou mohli vidět v televizním filmu HODINA KLAVÍRU(2007). Pokorná je autorkou autobiografické knihy Maminka není doma(2006). Její mladší bratr Ivan Pokorný (*1952) je hercem a režisérem.
