전기
Ještě než odmaturoval na Malostranském gymnáziu v Hellichově ulici, v jehož proslulém divadelním kroužku působil, získal zkušenost v televizi i ve filmu. I když se přihlásil na DAMU, dal nakonec přednost angažmá v Divadle na Vinohradech (1966-93), na jehož scéně postupně vyzrál z představitelů vitálních, nezkušených mladíků v hereckou osobnost, schopnou vystihnout povahovou rozmanitost mužských typů středního věku v komediální i v tragické poloze ( Grandlehárna, Loupežník, Car Fjodor, Hamlet, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku, Oidipus). V kinematografii zaujal citlivými portréty bezelstných dospívajících chlapců ve stěžejních filmech poloviny 60. let: vystrašený Honza v Psychologické stuii Finský nůž, introvertní Michal v Mášově Bloudění, nesměle zamilovaný 학생 Vojta ve Vávrově 적응 Hrubínovy Romance pro křídlovku, německý voják v Kočáru do Vídně. Pozvolna se propracovával i ke komediálním postávám, často po boku Daniely Kolářové, jak v televizi (연속 Taková normalní Rodinka, 삼부작 Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) 영화: kralevic Karel (Slasti Otce vlasti), kr 알롭스키 셴크 페섹( Noc na Karlštejně) 및 frajerský traktorista Honza (Léto s kovbojem). Během 80. let navázal úspěšnou spolupráci s Jiřím Menzelem, v jehož komediích podle literárních předloh ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické figurky: pábitelský strýc Pepin (Postřižiny), nadšený s běratel veteše Leli (Slavnosti sněženek) 및 suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera (Konec starých časů) ). Poslední pravidelnější návraty na plátno absolvoval převážně v dobových kostýmech, např. Jako Kaplan(Oldřich a Božena), žoldnéř Zajíc(Dva na koni, jeden na oslu), král Ctirad(Nesmrtelná teta) 및 stárnoucí quijotovský rytíř Kornelius(O perlove panně). TV 인기도가 높은 TV 영화의 주인공, 영화 시리즈의 인기, 영화 시리즈의 인기, Záhada hlavolamu(1969), Taková normalní Rodinka(1971), Byl jednou jeden dům(1974), Žena의 대표작 자 풀템(1977), Ve znamení Merkura(1978), Nemocnice na kraji města(1978; 1981; 2003), Plechová kavalérie(1979), Dnes v jednom domě(1980), Lucie postrach ulice(1980), Dynastie Nováků(1982), Dobrá Voda(1982) , Doktor z vejminku(1982), Sanitka(1984), My všichni školou povinní(1984), Synové a dcery Jakuba skláře(1985), Slavné historky zbojnické(1985), Cirkus Humberto(1988), Dido – Geheimnis des Fisches(1991) ), Hříchy pro pátera Knoxe(1992) 및 Pojišťovna štěstí(2004). Ačkoliv v roce 1993년에 여기에서 성공을 거두었고, své rozhodnutí již několikrát porušil. V roce 1997 převzal po Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového TV pořadu Úsměvy českého filmu, z něhož připravil čtyři svazky knih Album úsměvů. Analyzu jeho filmové tvorby přinesl Jan Jaroš v knížce Jaromír Hanzlík(프라하, 1988년 체코)
