Biografia
Ještě než odmaturoval na malostranském gimnazjum w Hellichově ulici, v jehož proslulém divadelním kroužku působil, získal zkušenost v televizi i ve film. I když se přihlásil na DAMU, dal nakonec přednost angažmá v Divadle na Vinohradech (1966-93), na jehož scéně postupně vyzrál z představitelů vitálních, nezkušených mladíků v hereckou dalekost, schopnou vystihnout povahovou rozmanitost mužských typů středního věku v komediální i v tragické poloze (Grandlehárna, Loupežník, Car Fjodor, Hamlet, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku, Oidipus). V kinematografii zaujal citlivými portréty bezelstných dospívajících chlapců ve stěžejních filmech poloviny 60. let: vystrašený Honza v psychologické studii Finský nůž, introvertní Michal v Mášově Bloudění, nesměle zamilovaný student Vojta ve Vávrově adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku, německý voják v Kočáru do Vídně. Pozvolna se propracovával i ke komediálním postávám, často po boku Daniely Kolářové, jak v televizi (seriál Taková normální rodinka, tryptyk Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) tak ve filmu: kralevic Karel (Slasti Otce vlasti), královský šenk Pešek (Noc na Karlštejně) a frajerský traktorista Honza (Léto s kovbojem). Během 80. let navázal úspěšnou spolupráci s Jiřím Menzelem, v jehož komediích podle literarních předloh ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické figurky: pábitelský strýc Pepin (Postřižiny), nadšený sběratel véteše Leli (Slavnosti sněženek) a suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera (Konec starých časů). Poslední pravidelnější návraty na plátno absolvoval převážně v dobových kostýmech, např. jako kaplan (Oldřich a Božena), žoldnéř Zajíc (Dva na koni, jeden na oslu), král Ctirad (Nesmrtelná teta) a stárnoucí quijotovský rytíř Kornelius (O perlové panně). Duża popularność dosáhl díky televizi jako oblíbený bohatera mnoha inscenací a filmů, pohádek a seriálů, jež reprezentují zejména tituly Záhada hlavolamu (1969), Taková normální rodinka (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pultem (1977), Ve znamení Merkura (1978), Nemocnice na kraji města (1978; 1981; 2003), Plechová kavalérie (1979), Dnes v jednom domě (1980), Lucie postrach ulice (1980), Dynastie Nováků (1982), Dobra Voda (1982), Doktor z vejminku (1982), Sanitka (1984), My všichni školou povinní (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Slavné historiaky zbojnické (1985), Cirkus Humberto (1988), Dido – Geheimnis des Fisches (1991), Hříchy pro pátera Knoxe (1992) i Pojišťovna štěstí (2004). Ačkoliv v roce 1993 ohlásil ukončení herecké kariéry, své rozhodnutí již několikrát porušil. V roce 1997 převzal po Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového TV pořadu Úsměvy českého filmu, z něhož připravil čtyři svazky knih Album úsměvů. Analýzu jeho filmové tvorby přinesl Jan Jaroš v knížce Jaromír Hanzlík (Praha, ČSFÚ 1988)
