Biografia
Ještě než odmaturoval na malostranském gymnáziu v Hellichově ulici, v jehož proslulém divadelním kroužku působil, získal zkušenost v televizi e ve filmu. I když se přihlásil na DAMU, dal nakonec přednost angažmá v Divadle na Vinohradech (1966-93), na jehož scéně postupně vyzrál z představitelů vitalních, nezkušených mladíků v hereckou osobnost, schopnou vystihnout povaho você rozmanitost mužských typů středního věku v comediální e v tragické poloze ( Grandlehárna, Loupežník, Car Fjodor, Hamlet, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku, Oidipus). Em cinematografias de cidades cidadãs, portréty bezelstných dospívajících chlapců e stěžejních filmech poloviny 60. deixe: vystrašený Honza em estudos psicológicos Finský nůž, introvertido Michal v Mášově Bloudění, nesměle zamilovaný estudante Vojta e Vávrově adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku, německý voják v Kočáru do Vídně. Pozvolna se propracovával i ke komediálním postávám, často po boku Daniely Kolářové, jak v televizi (seriál Taková normální rodinka, tríptico Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) e filmes: kralevic Karel (Slasti Otce vlasti), králov skýšenk Pešek ( Noc na Karlštejně) e o traktorista frajerský Honza (Léto s kovbojem). Během 80. let navázal úspěšnou spolupráci s Jiřím Menzelem, v jehož komediích podle literárních předloh ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické figurky: pábitelský strýc Pepin (Postřižiny), nadšen Leli (Slavnosti sněženek) e o conhecido Bernard Spera (Konec starých časů) ). Poslední pravidelnější návraty na plátno absolvoval převážně v dobových kostýmech, např. jako kaplan (Oldřich a Božena), žoldnéř Zajíc (Dva na koni, jeden na oslu), král Ctirad (Nesmrtelná teta) e stárnoucí quijotovský rytíř Kornelius (O perlové panně). Velké popularidade dosáhl díky televizi jako oblíbený protagonista mnoha inscenací a filmů, pohádek a seriálů, jež reprezentují zejména tituly Záhada hlavolamu (1969), Taková normální rodinka (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pultem (1977), Ve znamení Merkura (1978), Nemocnice na kraji města (1978; 1981; 2003), Plechová kavalérie (1979), Dnes v jednom domě (1980), Lucie postrach ulice (1980), Dynastie Nováků (1982), Dobrá Voda (1982) , Doktor z vejminku (1982), Sanitka (1984), My všichni školou povinní (1984), Synové a dcery Jakuba skláře (1985), Slavné historky zbojnické (1985), Cirkus Humberto (1988), Dido – Geheimnis des Fisches (1991) ), Hříchy pro pátera Knoxe (1992) e Pojišťovna štěstí (2004). Ačkoliv v roce 1993 ohlásil ukončení herecké kariéry, své rozhodnutí již několikrát porušil. V roce 1997 převzal po Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového TV pořadu Úsměvy českého filmu, z něhož připravil čtyři svazky knih Album úsměvů. Analýzu jeho filmové tvorby přinesl Jan Jaroš v knížce Jaromír Hanzlík (Praha, ČSFÚ 1988)
