சுயசரிதை
Jaroslava Pokorná je dcerou spisovatele, překladatele a divadelního vědce a dramaturga Jaroslava Pokorného (1920-1983) a překladatelky Marie Pokorné (1922-1969), otcovou here drukouuġe பெஸ்கோவா (1924-1994). ஜரோஸ்லாவா டெடி வைரிஸ்தாலா வி குல்டர்னிம் ப்ரோஸ்டெடி அ ஜிஸ் நா ஜிம்னாஜியு உச்சின்கோவாலா வி டிராமாடிக் க்ரூஸ்கு, போட் ஸ்டுடோவாலா ஹெர்க்ட்வி நா டிஏஎம்யு (1968), சௌப்சென்க் ஹோஸ்டோவாலா மற்றும் ரியலிஸ்டிக் ஹோஸ்டோவாலா Vinohradském divadle, po dokončení studií (1968) nastoupila do Realistického divadla, kde působila bezmála čtvrtstoletí (1968-1991). Po zániku této scény a její transformaci v Divadlo Labyrint zde Pokorná setrvala i nadále (1991-1998). Po roce 1998 byla bez stálého angažmá, ale pohostinsky vystupovala v různých divadlech v Praze (Divadlo v Řeznické, Dejvické divadlo), jako nápověda pžlouvěbila vïsobila சார்பு சாரிடாடிவ்னி ஸ்போலேக்னோஸ்ட் துஹா, ஜாகோ ஹிரேகா பைலா ஜாடானா மற்றும் மிமோ ப்ராஹு (கிளாட்னோ, ப்ரிப்ராம், ப்ரன்ஸ்கே டிவாட்லோ ஹுசா நா ப்ரோவாஸ்கு). பெடகோகிக்கி பிசோபிலா ஜாகோ லெக்டோர்கா டானெசினி விசோவி வி ஜாக்லாட்னி உம்கெலெக் ஸ்கோல் வி ப்ரேஸ்-மோட்ரனெச், பாட் வேடெனிம் இவானா வைஸ்கோசிலா அப்சல்வோவாலா முதுகலை பட்டதாரி ஸ்டூடியம் நா டிஏஎம்யூ působí jako odborná asistentka hercké výchovy. Ve svých začátcích prošla Jaroslava Pokorná komickými rolemi temperamentních dívek, později se propracovala k சைக்கோலாஜிக் složitým charakterům, které dokázala vězrohodn škály výrazových prostředků, mezi její klady patří také schopnost improvizace, přestože studiu rol věnovala vždy velkou pozornost. Z jejích starších jevištních Prací je na místě připomenout பாத்திரம் ve hrách převážně klasických (Racek, Zkrocení zlé ženy, Viššňový sad, Sluha, Párancura dvozuera ஸ்ட்ராகோனிக்கி டுடாக்), அப்லாட்னி அலே நாஸ்லா ஐ வி மாடர்னிம் ரெப்பர்டோரு (மிலென்சி இசட் கியோஸ்கு, ஆசானேஸ்). V poslední době exceluje rolemi svérázných starších žen v Divadle v Dlouhé (Soudné sestry, Mámení mysli, Past na myši), ஜா ரோலி ஹெட்விக்கி v představení divokéskalachny roceenda5 ராடோகா. ப்ராசி ப்ரோ ஃபிலிம் ஜாஹஜிலா போகோர்னா மென்ஷிமி உலோஹாமி ஜெஸ்டி ஜாகோ போஸ்லுச்சாக் டாமு (SOUHVĚZDÍ PANNY, 1965; SEDM ZABITÝCH, 1965). Jedinou hlavní roli nešťastné pokojské Ariny si zahrála v krátkém studentském filmu polské režisérky Agnieszky Holland HŘÍCH BOHA (1969). Ve filmu, navíc v kvalitativně nevyvážených titulech, se pak Pokorná objevovala i s několikaletými odstupy, více příležitostí jí dala televize, kde hrádíchálachálachálachálachálachálechálech L. VĚK, 1971; BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 1974; VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985). Pokorná se postupem doby přehrála do rolí matek a v těch vynikla teprve v posledních letech (SMRADI, 2002; MĚSTEČKO, 2003), za zmínku pak zvlájějétġcitě v oceněném filmu NUDA V BRNĚ (2003). Zatím naposledy jsme Jaroslavu Pokornou mohli vidět v televizním filmu HODINA KLAVÍRU (2007). Pokorná je autorkou autobiographické knihy Maminka není doma (2006). Její mladší bratr Ivan Pokorný (*1952) je hercem a režisérem.
