சுயசரிதை
K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla நையாண்டி. போட் ஹ்ரால் ஷேஸ்ட் லெட் நா ஸ்கேனெக் நரோட்னிஹோ திவாட்லா. V roce 1955 se statal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC (Jiří Voskovec po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických). S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a zahy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i vMěstských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu kde přímo z divadelní rampy odpovídákdal na ždivédlakdal na z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem. Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní பாத்திரம் ve filmech Táto, sežeň štěně a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále nějílímícholik filmech, z nichž nejznámější je பாத்திரம் Krásného Prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového Festivalu v Karlových Varech. V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, காட்சியமைப்பு பாவ்லா ஜுராசிகா a režisérů Jána Roháče a Vladimía výstavě v மாண்ட்ரியாலு. Horníček působil v roli průvodce filmovým představením, které se v určitých dramatických momentech větvilo. சமோ பப்ளிகும் ரோசோடோவாலோ, ஜாக் புடே டிஜ் போக்ரகோவாட். Zajímavostí je, že on sám neuměl vůbec anglicky. மெல் ஃபோனெட்டிக்கி ஓட்போஸ்லோச்சன் மற்றும் நாயுசென் என உரை. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas a po celou dobu výstavy byla představení beznadějně vyprodaná, jednalo se o první případ tzv. இண்டராக்டிவ்னிஹோ படம்
Z tohoto pobytu vytěžil knihu fejetonůJavorové listy, uveřejňovaných původně v Literárních novinách. Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Vladimírem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který mu přinesl obrovskou பிரபலமானது. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahví červeného vína Horníček se svým hostem. Promlouval s takovými osobnostmi, jako byli mj. Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. புத்திசாலித்தனமான நகைச்சுவை, கேடரி ஒஸ்லோவுஜெ ம்னோஹே திவாக்கி மற்றும் டினெஸ் போன்றவற்றைப் பேசுங்கள். V roce 2004 vyšla v reedici kniha Hovory H.. Pořad se vysílal v letech 1968-1971, s nástupem normalizace byl však zrušen. Dochovaly se z něj vzácné televizní záznamy, pořad vyšel i na gramofonových deskách fermy Supraphon, později i na CD. V Plzni je na jeho počest od roku 2000 pojmenováno Horníčkovo divadlo. பைலா zde 10. லிஸ்டோபடு 2003 ஓதலேனா பமிட்னி டெஸ்கா.
